Vandr podél Lužnice/Lainsitz

18.5.- 22.5.2016

Skauti, skautka a vedoucí z jistebnického oddílu se vypravili po stopách pramene Lužnice v Rakousku. Naše loděnice se nachází u Lužnice a každoroční tábořiště na soutoku Lužnice a Nežárky, proto je to něco jako naše domovská řeka.Tento výlet byl inspirován knihou Lužnice od Zdeňka Šmída, kterou četla Pizzi.

Den první

Ve středu jsme se setkali v Táboře a odtud pokračovali přes České Budějovice do Benešova nad Černou, kde jsme vystoupili z autobusu a poznali jaké bude nést veškeré vybavení na zádech (stany, kotlíky, jídlo, spacáky, oblečení apod.). První večer mělo následovat nocování v Kuří a ranní odjezd autobusem do Pohorské Vsi. Bohužel autobusová zastávka v Kuří nebyla, a proto jsme s plným nasazením došli za šera na naše první tábořiště na půli cesty do Pohorské vsi.

Den druhý

Ráno všichni posnídali cereální či rýžové kaše popř.instantní polévky nebo housky. V Pohorské Vsi si všichni pochutnali na nanuku. Mladší generace byla překvapena ze stylu prodeje ,,Muž za pultem´´. Domorodou zvyklostí v Pohorské Vsi je sekání trávy v anglickém stylu a sekání silnic.Oběd ,,salámové hody´´ byl před uzavřeným penzionem u Baronova mostu za doprovodu blesků (někteří členové výpravy se domnívali, že se jedná o jízdu po mostě). Dále pokračovala cesta do Pohoří na Šumavě. Trasa opět nebyla bez problému. Maiky a Pizzi nám málem zapadly do močálu. Zkratka byla delší, za to horší cesta.U vily nějaké celebrity nebo mafiána nebyl nikdo doma a jejich dvorní zahradníci neměli klíč od místnosti s přístupem k pitné vodě, proto jsme vyprahlí pokračovali dál.Konečně! ,,Český pramen´´,  zvolali jsme a Ámosek se vyválel v kravském lejně.Protože ze studánky netekla voda pokračovali jsme k rakouskému prameni a přitom fandili hokejistům, kteří bohužel prohráli s USA.Do kopce jsme funěli a dodávali si energii. ,,Rakouský pramen´´, zvolali jsme. Načerpali jsme vodu a pokračovali směr Karlstift. Druhý nocleh byl poblíž města na paloučku u průzračného potůčku.Tento den jsme po večeři ulehli na karimatky a spali až do rána.Všichni se potili, Lucák se Štěpixem klepali kosu a Pizzi bolely kyčle a puchýře.

Den třetí

Byl ve znamení přírody. Celý den ani živáček.Opět salámy a těžké krosny. Po vysokohorském výstupu (1017 m.n.m.) konečně vidíme kříž, zvolali jsme ,,Nebelstein´´. Krásná vyhlídka z vrcholu a díky čtyřlístku (našla ho Maiky) i otevřený penzion s hippie obsluhou a bio jídlem.Zachutnala nám pochoutka jménem Mohnzelten. Napsali jsme pár pohledů a přes vesnici Meinssen pokračovali k Antonovi Steiningerovi a jeho ženě, kde jsme měli objednané ubytování se snídaní.Večer jsme si dali kávu a následoval kulturně pěvěcký program.

Den čtvrtý

Ráno, za krásného počasí, po úžasné snídani od paní Steiningerové jsme rodinu obdarovali vzácným darem. Lihovkou od nich vypůjčenou, popsaný, spocený, žlutý, třináctkovský šátek s našimi iniciály. Cesta k poslednímu noclehu mohla začít. Teploměr ukazoval 20 stupňů a trička ukazovala mnoho skvrn. Někdo měl i jednu velkou skrvnu. Po celou dobu nás pronásledoval hobit s holí až do Weitry, kde jsme zjistili, že je to Pizzi. Před Weitrou jsme se vlastně ještě koupali v ledové řece. Ve Weitře měli výbornou zmrzlinu a pěkný zájezdový autobus přímo do Gmündu. Odtud vedly naše kroky přes střeženou hranici do Českých Velenic. Ke smutku všech zúčastněných odjel hobit do své nory. Na pumpě nám paní výčepní načepovala grepovou vodu, kterou jsme na posledním noclehu na pomezí Čech a Rakouska vyměnili za vodu z lesní studánky, kde roste tmavé kapradí. Po mezinárodní večeři  (čínské nudle a maďarský guláš) jsme psali tyto Dnopisy Lainsitz. Někdo ještě odskočil přes potok do Rakouska a šlo se spát.

Den pátý

Na rakousko – českém pomezí jsme se probrali v osm hodin do slunečného dne a popošli pár kilometrů do Nové Vsi nad Lužnicí a odtud jeli do Tábora, kde na nás čekali rodiče se slavobránou.

Napsali: Lucák, Pizzi, Šubrt, Maiky (Míša), Štěpix, Bedžin, Vojta, Anežka a Ámos