Pochod za sluníčkem

První říjnovou sobotu jsme se vydali s celým naším oddílem na tradiční „Putování za sluníčkem“. Bylo nás dohromady 36 a na cestu jsme vyrazili s pevným odhodláním, že i přes zataženou oblohu a sychravo, za sluníčkem doputujeme. Situaci jsme nepodcenili a pod heslem „čím výš, tím blíž“ jsme se rozhodli vystoupat na nejvyšší vrchol světa Mount Everest. V doprovodu zkušených šerpů jsme se zdárně vypořádali se zrádnými nepálskými větry i lavinovým nebezpečím. Základní tábor jsme postavili na úpatí hory, ale hned po krátkém odpočinku a důkladném posilnění jsme se vydali opět na nebezpečnou cestu. Také díky dobrému horolezeckému vybavení jsme trpělivě a zdárně zdolávali metr po metru a blížili se pomalu ale jistě k cíli. Čím výš jsme byli, tím více jsme vnímali sílu slunečních paprsků, které se prodíraly skrze mračna, až slunce vysvitlo naplno a my odkládali svršky. Těsně pod vrcholem se začalo počasí prudce zhoršovat, což nás povzbudilo k mohutnému finiši a vrchol jsme všichni zakrátko dobyli. Odměnou nám byly sluneční paprsky a krásný pocit, že jsme to dokázali. Nezapomněli jsme ani na vrcholovou vlajkoslávu s našimi přáními světu. A pak… už domů!