SALZA 2019

Nápad roverských zářijových akcí začal před osmi lety. Pár z nás se chtělo podívat na rakouskou řeku Salzu. Jelikož jsme si vzpomněli pozdě, měli jsme útrum a tak jsme místo toho aspoň vyrazili na Vltavu a ten rok to všechno začalo. Tuhle tradici držíme již osm let a sedm let je to co jsme byli poprvé na Salze. Přesně tak, první rok to nevyšlo, ale druhý už ano. Vyrazili jsme plni dojmů a očekávání na rakouskou řeku Salzu. A že teda byla studená, strčili jste prst a umrzla Vám ruka. Ale zvládli jsme to. Psal se rok 2012 a my jako mladí jsme vyrazili na Salzu. Letos se nás sešla půlka, co byli minule, príma ne? A kdo vlastně minule byl? Don, Dan, Lůča, Adulí, Miky, Éďa, Elis, Pítrs, Boženka, Marta, Janek, Jenda, Ampér, Šubrt, Mák a původně s námi měla jet i Viki s Michalem, ale nějak jim to nevyšlo.  Byla to moc super akce, a jelikož už to bylo podruhé, vyrazili jsme další rok znova, ale zase jen na Vltavu. Toho, že někam v září vyrazíme, se držíme stále a je to už nepsané pravidlo.

Zářijové akce, dáváme dohromady tak nějak po domluvě, ale lví podíl na tom má Don a občas mu někde z nás pomůže. Salzy nám třeba domluvil obě.

Letošní Salza chvilku vypadala, že nebude ale nakonec ano. Po sedmi letech pěkné připomenutí. Jediné co ale bylo stejné, byl kemp. Ten zůstal, řeka si vyrobila jiné zákruty.

Sešli jsme se v pátek kolem čtvrté odpolední v Boršově u Ká servisu na zahradě. Vyzkoušeli jsme neopreny, nebudeme jmenovat, ale někteří z nás je zkoušeli i na džíny a dali to! Zaparkovali jsme auta, vyházeli cajky do transitů a hurá za dobrodružstvím. Kluci obsadili šedý transit a holky se zbytkem kluků vykázali do červeného a asi věděli proč. Beztak to určitě Don na tajňačku domluvil. Spíš si ale myslíme, že to bylo auto starých a mladých. V šedým transitu měli rádio a flešku s písničkami, ovšem v červeným jsme si museli zábavu vyrábět sami. Řidič byl takovej nám nekámoš, ale cestou zpět se to zlepšilo. Zastavili jsme na Dvořišti a kousek za hranicemi zkusili ladit rádio, no německý pop nebo co to bylo, moc nic, a tak jsme se museli o hudbu postarat. Zpívali jsme o sto šest. Z Dvořiště jsme zvolili přímou cestu po okolních krásách. Viděli jsme několik druhů polních plodin a u některých i zastavovali. Na jedné zastávce u kukuřice jsme dokonce Kiriho přemluvili ke kytaře, takže zbytek cesty parádně utekl.

Přijeli jsme do WildAlpenu někdy po deváté hodině, postavili stany a zahájili akci. Plni dojmů a očekávání jsme vyzvídali co bude. Miky nás uvedl jako nejlepší super vodáky, kteří zvládnou sjet uuuuuplně všechno a všude!

Druhý den ráno jsme popojeli nahoru na přehradu, prohlédli si jezero a s velkým smíchem se začali soukat do neoprenů. Jsme nejlepší vodáci na světě a zvládli jsme to a mohli na vodu, vždyť to přece Miky říkal. Jeli jsme na nafukovacích raftíkách pro dva dle uvážení. Bylo moc hezký pozorovat přírodu z hladiny a hlavně ještě jsme měli suchý neopreny, takže bylo teplo. Nepršelo a svítilo asi do dvanácti, ve dvanáct se to otočilo, začalo pršet. Když jsme dojížděli, začalo pršet a ve dvě u kempu pršelo fakt fest. Na vlně u kempu jsme tentokrát netrénovali, bylo tam fakt moc lidí a byla docela zima.

Odpoledne jsme vyrazili kousek po proudu na vodopády. Někteří z nás šli i v tom dešti na obchůzku a zbytek čekal v hospůdce pod. Takové pěkné zahřátí po vymrznutí. Den jsme zakončili v kempu při kytaře, ovšem někteří si odskočili do místního pohostinství na pivo nebo kakao s rumem.

Třetí den, jsme se, ač neradi, nasoukali do těch mokrých neoprenů a vzhůru na vodu. Druhý den byl na vodě o poznání náročnější, ale ta příroda byla mnohem krásnější. A ten kaňon  na konci? Parádní. Jediné co trochu kazí dojem je poslední konec do kempu, kdy je tam potřeba vynést lodě. Dali jsme obědovéču, naskákali do aut a hurá domů. Tentokráte po dálnici, což nejvíce ocenil Leoš. V červeném autě se zpívalo bez kytary o sto šest a pak se hrál slovní fotbal i s řidičem.

Závěrem to asi shrne:

pár překlopených lodí
nějaký ten vykoupaný háček
Adulí co jí Miky zkušený vodák naštěstí nikde nevyklopil
parádní příroda
cesta, co nakonec rychle utekla
pitný režim dodržen
kakao - nakonec bylo
bříška naplněná místníma specialitama
účastníci velice spokojeni
             tak AHOJ zdraví Adulí, Zuzka S., Kiri, Zuzka K., Don, Miky, Éďa, Votka, Maiky, Pítrs, Ampér a Leoš